|
|
Study the optimal condition to knockout metallothionein by CRISPR-Cas9 in neuroblastoma
Májková, Klára
Při léčbě neuroblastomu (Nbl), embryonálního nádoru, který nejčastěji postihuje kojence a děti mladší pěti let, se často používají léčebné strategie založené na cisplatině. Bylo však zjištěno, že účinnost těchto strategií je nižší než 50 % v důsledku chemorezistence nádorových buněk. Tato rezistence byla spojena se zvýšenou expresí metalothioneinů (MTs) v buňkách neuroblastomu. Lidský metalothionein 3 (hMT-3), protein exprimovaný především v buňkách centrální nervové soustavy, hraje zásadní roli v detoxikaci kovů a udržování homeostázy během oxidačního stresu. Knock out metalothioneinu 3 pomocí CRISPR/Cas9 by proto mohl buňky opět učinit citlivými na cytotoxická léčiva. Cílem této studie bylo optimalizovat podmínky pro úspěšné vyřazení MT3 z neuroblastomu. Plazmid MT3-CRISPR/Cas9 byl transfekován do neuroblastomu pomocí přípravku Lipofectamine 2000 ve třech různých koncentracích (250 ng/µl, 500 ng/µl a 1000 ng/µl). Optimálních podmínek bylo dosaženo při použití 0,75 µl přípravku Lipofectamine, 1000 ng/µl plazmidu a 0,5 ng/µl puromycinu.
|
|
|
Cell senescence in aging, cell stress and chemoresistance
Andrašková, Tereza ; Vokřál, Ivan (vedoucí práce) ; Macháček, Miloslav (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakologie a toxikologie Študentka: Tereza Andrašková Školiteľ: Prof. Dr. Alexandra K. Kiemer a PharmDr. Ivan Vokřál, PhD. Názov diplomovej práce: Bunková senescencia v starnutí, bunkový stres a chemorezistencia Proces biologického starnutia je spojený so stratou funkcie tkanív, ktorá vedie k mnohým patologickým stavom, vrátane kardiovaskulárnych chorôb a rakoviny. Bunková senescencia, jav charakterizovaný trvalým zastavením bunkového cyklu vyvolaným endogénnym alebo exogénnym stresom, hrá významnú úlohu vo vývoji metabolických ochorení súvisiacich s rastúcim vekom. Senescentné endotelové bunky boli objavené v aterosklerotickom pláte a kvôli faktorom vyvolávajúcim zápal sa podieľajú na jeho vývoji. Napriek tomu, spustením antiproliferatívnej reakcie, môže mať senescencia tiež potenciál ako prostriedok na potlačenie rakoviny. Cieľom tejto práce bolo vyvinutie metódy stanovujúcej bunkovú senescenciu v rozličných bunkových typoch a následne analyzovať zlúčeniny s potenciálom inhibovať starnutie vyvolané H2O2, ako aj faktory, ktoré môžu byť vďaka tomuto javu pozmenené. Test aktivity β-galaktozidázy spojenej so senescenciou (SA-β-gal) v primárnych ľudských endotelových bunkách odhalil schopnosť statínov a kurkumínu inhibovať bunkové...
|
|
|
Cell response to genotoxic stress-based anti-cancer therapies
Imrichová, Terezie ; Hodný, Zdeněk (vedoucí práce) ; Rossmeislová, Lenka (oponent) ; Rotrekl, Vladimír (oponent)
Tato práce se zabývá buněčnou odpovědí na genotoxický stres; konkrétně odpovědí na protinádorovou léčbu s genotoxickým mechanismem účinku. Buněčná odpověď může mít některý z následujících průběhů: v případě závažného poškození DNA buňky většinou podstoupí apoptózu nebo vstoupí do senescence. Pokud je poškození méně závažné nebo pokud buňkám nefungují kontrolní mechanismy, mohou tyto pokračovat v buněčném cyklu, ať už s úspěšně opravenou nebo s mutovanou DNA. Díky selekčnímu tlaku se v buňkách hromadí ty mutace, které jim poskytují určitou růstovou výhodu v podmínkách trvajícího genotoxického stresu a buňky se postupně stávají rezistentními. Ve své dizertační práci jsem se zaměřila na několik aspektů celého výše popsaného procesu. V prvním projektu, kterého jsem se zúčastnila, bylo mým úkolem charakterizovat populaci radiorezistentních a anoikis-rezistentních buněk karcinomu prostaty. Tato populace byla získána po ozáření buněk 35 dávkami 2 Gy, což je režim běžně používaný v klinické praxi. Po takovémto ozařovacím procesu se objevila populace buněk s nízkou adhezí, která vykazovala zvýšenou expresi mezenchymálních a kmenových markerů. Nízká adhezivita těchto buněk byla vyvolána signální dráhou proteinu Snail a jejich resistence vůči anoikis byla umožněna díky signalizaci ERK1/2. Zjistili jsme, že po...
|
|
|
Epigeneticky podmíněná chemorezistence nádorových buněk
Feriančiková, Barbara ; Eckschlager, Tomáš (vedoucí práce) ; Šácha, Pavel (oponent)
Nádorová onemocnění jsou i přes významné pokroky v diagnostice a léčbě druhou nejčastější příčinou úmrtí v ekonomicky vyspělých státech. Hlavním důvodem selhání proti- nádorové terapie je rozvoj chemorezistence, která může být buď vnitřní, nebo získaná, a je primárně zprostředkovaná aktivací různých klíčových regulátorů (např. MDR, PI3K/Akt apod.). Na aktivaci těchto drah se podílejí genetické a epigenetické mechanismy. Mezi vý- znamné epigenetické mechanismy, které se mohou účastnit na vzniku chemorezistence, patří regulace genové exprese prostřednictvím mikroRNA (miRNA) a dlouhých nekódujících RNA (lncRNA). Deregulovaná exprese těchto nekódujících RNA byla pozorována v mnoha one- mocněních a byl prokázán jejich podíl na vzniku a progresi zhoubných nádorů. V práci jsme sledovali expresi dlouhé nekódující RNA MIAT v hypoxii (1% O2) u chemosenzitivních a chemorezistentních buněčných linií neuroblastomu (NBL), neboť hy- poxie je významným negativním prognostickým faktorem řady nádorů a podílí se právě na chemorezistenci. Relativní exprese MIAT byla ovlivněna počtem kultivovaných buněk, kdy se zvyšovala její exprese s kultivací většího počtu buněk. Exprese MIAT byla také signi- fikantně zvýšena již po 6 h kultivace NBL linie UKF-NB-4 v hypoxických podmínkách a maxima dosahovala po 48 h s následným...
|
|
|
Biomarkery prognózy a účinnosti terapie ovariálního karcinomu
Cerovská, Ela ; Souček, Pavel (vedoucí práce) ; Schierová, Michaela (oponent)
Ovariální karcinom je závažné nádorové onemocnění s nejvyšší mortalitou mezi gynekologickými malignitami. Doposud nejsou k dispozici optimální metody včasné diagnostiky, určení prognózy ani predikce účinnosti terapie, což vede k odhalení nemoci v pokročilých stadiích a ke značnému omezení účinnosti léčby. Velkým problémem při léčbě pacientek je také vznik rezistence ke konvenčním léčivům a častý návrat onemocnění. Hlavním cílem předkládané práce byla identifikace nových potenciálních prognostických a terapeutických biomarkerů, jejichž zavedení do klinické praxe by mohlo pomoci zlepšit terapeutický přístup k ovariálnímu karcinomu. Diplomová práce poskytuje výsledky analýzy exprese genů, jejichž proteiny se účastní transportu, metabolizmu a mechanizmu působení platinových derivátů a taxanů, dále regulace buněčného cyklu a signalizace. Hladina exprese byla měřená na úrovni transkriptu v nádorové a kontrolní ovariální tkáni, kde byly vyhodnoceny rozdíly. Exprese v nádorech byla dále porovnána s klinickými daty pacientek a ze získaných výsledků byly vybrány kandidátní geny, ABCA2 a PRC1, pro další analýzy. U kandidátních genů bylo stanoveno množství proteinu v nádorové a kontrolní tkáni a byla provedena genotypizační analýza vybraných dědičných jednonukleotidových polymorfizmů v DNA z periferní krve...
|
|
|
Identifikace nových molekulárních biomarkerů a terapeutických cílů u solidních nádorů
Voleská, Iveta ; Václavíková, Radka (vedoucí práce) ; Moulisová, Vladimíra (oponent)
Karcinomy prsu a ovarií patří k závažným nádorovým onemocněním žen. Poměrně vysoká mortalita ve vyšších stadiích především ovariálního karcinomu je často spojována s rozvojem rezistence vůči cytostatikům. Chemorezistence se rozvíjí na podkladě různých adaptivních mechanismů, které značně snižují účinnost léčby. Na základě vysokokapacitních sledování profilů nádorových buněk a tkání byly identifikovány molekuly TRIP6, ABCC3 a CPS1, s potencionální rolí v rozvoji rezistence vůči taxanům. Hlavním cílem předkládané práce bylo objasnit roli či případnou souvislost těchto molekul s rozvojem rezistence nádorových buněk vůči taxanovým chemoterapeutikům na modelech senzitivních a paclitaxel-rezistentních buněk karcinomu ovaria a také v kohortách pacientek s karcinomem ovaria a prsu. Práce poskytuje výsledky porovnání paclitaxelu a vybraných taxanových derivátů z hlediska účinnosti v senzitivních a rezistentních buněčných linií ovariálního karcinomu a také objasňuje souvislost mezi odlišnou strukturou vybraných taxanových derivátů a změnou exprese CPS1 po jejich aplikaci. Významné výsledky přináší také studie v kohortách pacientek s karcinomem ovaria, kde byl odhalen významný vztah mezi vyššími hladinami genu CPS1 a kratší dobou bezpříznakového přežívání. Tyto výsledky mohou sloužit jako podklad pro validaci...
|
|
|
Proteom nádorové buňky a studium změn po působení protinádorových léčiv
Tylečková, Jiřina
Rakovina představuje velmi heterogenní skupinu onemocnění a výsledky v současnosti dostupné protinádorové léčby jsou vysoce variabilní s nedostatečnými počty vyléčených pacientů. Pro hledání a vývoj nových, selektivních a specifických, nádorových biomarkerů, které mohou být použity ke sledování stavu nemoci a terapie, se používá celá řada proteomických technik. S ohledem na výše zmíněné skutečnosti jsme se v této práci zaměřili na studium proteomu nádorových buněk a jeho změn po působení protinádorových léčiv se specifickým zaměřením na (a) odpověď ke konvenčním léčivům ze skupiny antracyklinů s přihlédnutím k jejich rozdílnému klinickému využití a (b) identifikaci nových terapeutických cílů v nádorových buňkách rezistentních k biologickým preparátům jako jsou inhibitory (b1) cyklin-dependentních kináz a (b2) Aurora kináz. V této studii jsme identifikovali několik klíčových aspektů, které se vztahovaly k účinkům daunorubicinu, doxorubicinu a mitoxantronu. Zaměřili jsme se na časné intervaly po působení léčiv, kdy je minimalizován vliv apoptózy, a nalezli jsme změny proteinů metabolických a celulárních procesů společné pro všechna tři léčiva. Podstatnější bylo pozorování signifikantních změn proteinů účastnících se tvorby metabolických a energetických prekurzorů, které byly specifické pro působení...
|
|
|
Cell response to genotoxic stress-based anti-cancer therapies
Imrichová, Terezie ; Hodný, Zdeněk (vedoucí práce) ; Rossmeislová, Lenka (oponent) ; Rotrekl, Vladimír (oponent)
Tato práce se zabývá buněčnou odpovědí na genotoxický stres; konkrétně odpovědí na protinádorovou léčbu s genotoxickým mechanismem účinku. Buněčná odpověď může mít některý z následujících průběhů: v případě závažného poškození DNA buňky většinou podstoupí apoptózu nebo vstoupí do senescence. Pokud je poškození méně závažné nebo pokud buňkám nefungují kontrolní mechanismy, mohou tyto pokračovat v buněčném cyklu, ať už s úspěšně opravenou nebo s mutovanou DNA. Díky selekčnímu tlaku se v buňkách hromadí ty mutace, které jim poskytují určitou růstovou výhodu v podmínkách trvajícího genotoxického stresu a buňky se postupně stávají rezistentními. Ve své dizertační práci jsem se zaměřila na několik aspektů celého výše popsaného procesu. V prvním projektu, kterého jsem se zúčastnila, bylo mým úkolem charakterizovat populaci radiorezistentních a anoikis-rezistentních buněk karcinomu prostaty. Tato populace byla získána po ozáření buněk 35 dávkami 2 Gy, což je režim běžně používaný v klinické praxi. Po takovémto ozařovacím procesu se objevila populace buněk s nízkou adhezí, která vykazovala zvýšenou expresi mezenchymálních a kmenových markerů. Nízká adhezivita těchto buněk byla vyvolána signální dráhou proteinu Snail a jejich resistence vůči anoikis byla umožněna díky signalizaci ERK1/2. Zjistili jsme, že po...
|
|
|
Exprese V-ATPázy v hypoxii u buněk neuroblastomu
Kittlerová, Kateřina ; Eckschlager, Tomáš (vedoucí práce) ; Moserová, Michaela (oponent)
Nádorová onemocnění se v dnešní době řadí mezi nejčastější příčiny smrti na celém světě, proto se stále pracuje na nových protinádorových léčivech a terapeutických přístupech. U dětí a mladistvých jsou nádorová onemocnění druhou nejčastější příčinou smrti. Mezi jeden z často diagnostikovaných nádorů u dětí a mladistvých patří neuroblastom. Jedná se o maligní embryonální nádor periferního nervového systému. K léčbě nádorových onemocnění se s dalšími terapeutickými postupy jako je chirurgické odstranění a ozáření nádoru používá léčba cytostatiky - chemoterapie. Cisplatina je jedno z nejpoužívanějších cytostatik, její účinnost je ale ztěžována vznikem rezistence v průběhu léčby. Vakuolární ATPáza (V-ATPáza) acidifikuje některé buněčné organely včetně lysozomů, což může vést k lysozomální sekvestraci některých látek včetně cytostatik a tím tedy zabránění léčivu dostat se k terapeutickému cíli. Klíčovou roli v regulaci lysozomální aktivity hraje transkripční faktor EB (TFEB). Tato práce se zabývá expresí d podjednotky vakuolární ATPázy (ATP6V0D1) a TFEB u neuroblastomové buněčné linie senzitivní UFK-NB-4 a rezistentní vůči cisplatině UKF-NB-4CDDP v normoxii a hypoxii. Po vystavení neuroblastomových buněk rezistentních vůči cisplatině UKF-NB-4CDDP došlo ke zvýšení exprese genu ATP6V0D1 vůči normoxii. V...
|
|
|
Epigeneticky podmíněná chemorezistence nádorových buněk
Feriančiková, Barbara ; Eckschlager, Tomáš (vedoucí práce) ; Šácha, Pavel (oponent)
Nádorová onemocnění jsou i přes významné pokroky v diagnostice a léčbě druhou nejčastější příčinou úmrtí v ekonomicky vyspělých státech. Hlavním důvodem selhání proti- nádorové terapie je rozvoj chemorezistence, která může být buď vnitřní, nebo získaná, a je primárně zprostředkovaná aktivací různých klíčových regulátorů (např. MDR, PI3K/Akt apod.). Na aktivaci těchto drah se podílejí genetické a epigenetické mechanismy. Mezi vý- znamné epigenetické mechanismy, které se mohou účastnit na vzniku chemorezistence, patří regulace genové exprese prostřednictvím mikroRNA (miRNA) a dlouhých nekódujících RNA (lncRNA). Deregulovaná exprese těchto nekódujících RNA byla pozorována v mnoha one- mocněních a byl prokázán jejich podíl na vzniku a progresi zhoubných nádorů. V práci jsme sledovali expresi dlouhé nekódující RNA MIAT v hypoxii (1% O2) u chemosenzitivních a chemorezistentních buněčných linií neuroblastomu (NBL), neboť hy- poxie je významným negativním prognostickým faktorem řady nádorů a podílí se právě na chemorezistenci. Relativní exprese MIAT byla ovlivněna počtem kultivovaných buněk, kdy se zvyšovala její exprese s kultivací většího počtu buněk. Exprese MIAT byla také signi- fikantně zvýšena již po 6 h kultivace NBL linie UKF-NB-4 v hypoxických podmínkách a maxima dosahovala po 48 h s následným...
|
host ::
RSS.